Pro Filípka

Abych pravdu řekla, netušila jsem, že se tohle někdy stane, netušila jsem, jestli to vůbec půjde, a netuším ani teď, jestli to bude fungovat. Co? Filípek má svůj vlastní pokoj. Na tom by nebylo až tak nic divného, jako to, že ten pokoj je o patro níž a tak nějak daleko mému dohledu.

Začalo to nevinně. Davídek se po Vánocích přestěhoval do pokoje za klukama. Máme půdní vestavbu, kuchyň, obývák, ložnici a dětský pokoj. Adámek měl pokoj už nějaký čas o patro níž, kde bydlí babička, ale v noci spával nahoře. Jenže, s příchodem Davídka do pokojíčka se Adámek vzdálil zpátky do svého klidu a ticha. S Filípkem to bylo horší. A tak začal hostovat u Adámka na rozkládacím křesle.

Druhý zádrhel nastal v okamžiku, kdy Davča spal přes den a nebo večer. Filípek si chtěl jít hrát do pokojíčku, ale nemohl, dokola jsem opakovala, že Davídek spí. A Filda dokola pokládal další otázky, a kdy se vyspí, a proč spí.....

Třetím oříškem bylo Filípkovo soukromí, chtěl si hrát s hračkama, které mu Davídek bořil, nemohl si nic postavit, aniž by mu to Davča z druhé strany neboural, nebo nepřestavěl. Tak moc bylo vidět, jak to ve Filípkovi narůstá, jak s tím bojuje a jak se snaží být tolerantní. Proto jsem povolila od jedné zásady, že hračky zůstávají v pokojíčku a nenosí se všude po domě. Filda si začal hrávat v obýváku u televize. Což se mi teda nelíbilo ani náhodou. V pokoji televizi nemá a já měla jistotu, že se věnuje hře, byď jen bezúčelně. Ale kulisa televize není to pravé.

Vlastně s tím nápadem přišla babička, ať udělám Filípkovi pokoj dole z pokoje pro hosty a já ten nápad smetla dřív, než jsem nad ním začala uvažovat. Je a bude daleko, nebudu nad ním mít kontrolu, neexistuje, aby měl dole pokoj. Ale červíček hlodal dál, a já se začala dívat na Fildu jinýma očima. Má deset let, přišel o soukromí, o hračky a možnost samostatné hry, spává u Adámka jako bezdomovec na podlaze. Nezasloužil by si taky svoje království? Svoje soukromí a možnost zavřít se do svého pokoje, kam mu nikdo bez dovolení nesmí?

A tak má svůj vlastní pokojíček. Se svou postelí, svýma hračkama (některé přenechal Davídkovi, že už je na ně velký). Dneska jsem se za ním byla večer podívat a on hrál pod peřinou na tabletu hry. Tvářil se provinilě, byl najednou jako velký. A pak pronesl odzbrojující větu. "Mami, může tady se mnou Davídek spinkávat, až bude velký?"

Možná jsme vynaložili energii zbytečně, třeba bude za pár dní spávat zase u Adámka a v pokojíčku mu bude sedat na hračky prach. Ale zaslouží si, aby měl stejné možnosti a podmínky jako Adámek, i když není zcela v pořádku. Tak nebo tak, určitě dám při dalším stěhování vědět :-)) Náš tatínek bude mooooc rád, až budeme zase stěhovat :-)))))