Hory
...možná hodně nadnesené slovo, protože tím místem byla malá vesnička v Jeseníkách, kde není kromě pár chalup a jedné sjezdivky nic. Pro rohlíky jedete do vedlejší vesničky, a není vůbec jisté, že najdete obchod, natož nějaké pečivo....
Ale přesto to bylo krásných pár dnů. Když jsme se balili a připravovali, upozorňovala jsem Filípka, že jedeme lyžovat. Jeho věčné otázky typu...."kam jedeme?" mi nahrávaly, takže jsem vždy prohodila, že lyžovat, že bude lyžovat taky.
Loni odmítal nazout lyžáky, natož se v nich pohybovat, proto jsem letos nepočítala se zázrakem.
Cesta byla jako vždy skvělá....někdy se nejvíc z celé dovolené těším na cestu. A nejen z pohledu matky, která má děti přivázané k sedačkám, takže nehrozí, že by někam utíkaly, něco si udělaly a nebo něco rozbily.
Počasí nezklamalo, všude spousty sněhu, všichni byli nadšení...teda do okamžiku, kdy jsme měli pocit, že je sníh snad uplně všude....už druhý den jsme nedokázali našim zcela městským autem vyjet k chatě. Zapadli jsme do hlubokého těžkého sněhu. Filípek zpanikařil a znovu se ukázalo, že jeho autismus mu nedovolí zvládat běžné denní problémy. Za neskutečného řevu jsem ho vytáhla ze zapadlého auta a "evakuovala" do chaty k pohádkám. Ne že by řev přestal, ale já ho neslyšela...
Zpětně bych mohla říct, že zapadlé auto byl jediný tmavý stín na celé dovolené.
Vše ostatní bylo fantastické. Mám ráda místo, kde se nemusím bát o děti, kde je můžu klidně vypustit ven, kde je malá pravděpodobnost, že potkají jakéhokoli člověka..... Přesně taková je Suchá Rudná.
Ale abych nezamluvila lyžování. Po loňských zkušenostech jeden dospělý lyžoval s Adámkem na velké sjezdovce, a druhý "asistoval" Filípkovi. A Filípek??? Byl báječný. Snažil se, pořád se hecoval...."jo, já to dokážu".....bylo to roztomilé, protože když jsem poněkolikáté zkoušela otočit větu tak, aby mi rozumněl, napadlo mě, že bych si měla pořídit překladač.
Druhý den jsme jeli na jinou sjezdovku, tentokrát tam bylo pro děti tažné lano. Super, vážně jsme udělali krok správným směrem. Myslím, že ještě pár dní a umí lyžovat. I když, kdoví, jestli by těch "pár dní" zvládla moje záda.....
Ještě teď, když se ho zeptám, jaké zvířátka objížděl na sjezdovce tak vyjmenovává....veverka, motýlek, slon a zatočit k vleku.......
A závěr? Když očekáváme výsledky, většinou se nedostaví a jsme zklamaní.....jenže my neočekávali nic a stal se malý-velký zázrak......stály jsme dva dny na lyžích a nezprotivili jsme mu je.......možná jednou budeme lyžovat všichni na jednom svahu. NE!!! Určitě jednou budeme sportovat všichni dohormady. Věřím tomu!