Houpačka
...i tak by se dal popsat náš průchod životem. Někdy téměř lítáme, tak tak, že se dotkneme země, a někdy ryjeme nosíkem v hlíně a ještě se divíme, že máme špinavý obličej.
Bohužel, období "dole" jsme měli hned koncem září. Odjeli jsme jak odměnu na Slovensko do Suĺovských skal. Hmm, krásná příroda, prostředí, nádherný podzim na horách. Jen jsme spustili neviditelným knoflíkem kritické dny. Chocholoušek by tleskal radostí. Každou půl hodinu jsme měli "poklad" ve slipech, když jsme Fildu hledali, našli jsme ho po kolena v potoku, jak si radostně bouchá klackem do hladiny drobného potůčku. Odměna za nástup do školy, operaci si Filípek vybral po svém. Odměnil nás tím, že jsme se z toho málem zbláznili. Jak jinak si vysvětlit, že jsem doma potisící umývala zadek a smála se, tekly mi slzy a nebyla jsem schopná kárat ani utěšovat brečícího Filípa.
Ve škole pokračoval ve svém stavu dál, a tak jsme opět hledali pomoc v Gastroenterologické poradně, a pak i u dětského psychiatra. Pomoc? Nevím, ale já se uklidnila určitě :-)
Dostali jsme tabletky. Prosulpin. 6let jsem odolávala, a 6let jsem si říkala, že nebudu dávat dítěti léky na uklidnění. Ale neberu to jako prohru. Vydrželi jsme dýl, než nám předurčovali lékaři. Takže, každý měsíc budiž nám k dobru.
Naštěstí, šetrná volba paní doktorky z Otrokovic má za následek, že nemáme utlumené dítě, ale jen o maličký krapet klidnější na dušičce. Děkujeme.
Pak přišla zákonitě "Válečná porada" na Vánoce. Protože to je jeden velký stres, ale plán je jedna věc, provedení a učinek druhá, takže o tom teď psát nebudu, nechte se překvapit, co napíšu v lednu....
Na závěr bych nerada končila pesimisticky. Tak tedy malou příhodu z poslední akce. Vánoční Akademie ve škole. Byla ve Slováckém divadle, a o nějakém uspěchu jsme neměla ani nejdivočejší sny. Když Filípek nastoupil v kroji, byl slaďoučký, když se snažil zpívat a tančit, srdíčko mi skákalo radostí. Vše natočeno, a Filda mi usedl šťastný na klín. Chválila jsem ho, hladila a říkala, jak jsem na něj moc pyšná. V polovině programu šel znovu na podium zpívat vánoční písničku od Neckáře "Půlnoční" (od té doby ji zpíváme doma pořád). Na závěr si zazpívali ještě jednu a všichni jsme šli v povznesené náladě domů. Já a Filípek ještě s jedním pocitem..... jaké to je, mít mokré kalhoty, když venku mrzne.
Když jsem mu totiž po jeho představení řekla, ať si v klidu sedne na klín, a odpočine si, že jsem na něj moc pyšná, tak mi načůral do klína......... no super, hlavně, že se Akademie povedla....