Jarní týden v Praze
Můžu začít "rok se s rokem sešel"? Zvláštní, jak se můžou dva roky sejít? když jdou v pořadí za sebou? ale zkrátka, uplnynul rok a my se měli dostavit na kontrolu na genetické pracoviště do Motola v Praze. Vyšlo to na jaro, Adámek měl mít narozeniny a jeho jediným přáním bylo, že chce na dovolenou do Prahy. Tak když už tam jedeme, můžeme to spojit. V době, kdy jsme podávali odvolání do Brna kvůli příspěvku na mobilitu, v době, kdy se Filípkovi snižoval vzdělávací program, protože, ruku na srdce, škola je víc než boj bez vítězství.....v téhle době jsme se mohli těšit, že sbalíme kufry a na týden "utečeme".
A pak mám Filipovi vysvětlovat, že utíkat se nemá a Adámka učit, že před problémy a starostmi se neutíká, ale staví se k nim čelem? Snad jednou pochopí, že takhle se nejlépe nabírá síla. Jo, a proč jsme málem nejeli? Protože rok má 365 dní a do Motola jsme byli objednaní od ledna. Bohužel, odvolací komise si nás pozvala na ten stejný den. I školák si spočítá, že v 9:30 v Brně a v 12:00 v Praze v jeden den, to se prostě stihnout nedá. Nakonec jsme zrušili Motol. Naštěstí, už několikrát se mi potvrdilo, že tam jsou andělé. Chápavé a tolerantní sestřičky! Termín posunuli jen o 14 dní později. Brno je zkrátka důležitější. Ale co dárek pro Adámka? Co naše těšení? Nakonec to vyřešil náš akční táta....ráno do Brna, obhájit se u komise a pak hned do Prahy.
Cesta.....autobusy Student Agency - Žlutý, pohodlí a konfort, kluci seděli spolu a svorně sledovali na svých dotykových obrazovkách na sedačkách před sebou pohádky. Dostali sluchátka a pro Fildu začal jiný svět. Seděl jako v tranzu, byl nadšený, snažil se chovat jako dospělý, protože všichni kolem byli dospělí. Občasné radostné hýkání jsme tišili sice všichni, ale užíval si to. Byl prostě šťastný. V Praze taky maličko vystrašený ze spousty lidí, kteří se pohybovali silou přílivu tam a zpátky. Snad možná i proto jsme se s tátou snažili hodně spomalit, aby cítil, že nemusíme spěchat, vše je v pořádku a vše zvládneme pomaličku a v klidu. Tenhle fantastický klid v uspěchaném hlavním městě nám vydržel celý týden a já jsem za něj neskutečně vděčná.
Filda měl v kapsičce schovanou průkazku-občanku, kdyby se přece jen ztratil, ale panika v očičkách, když jsem se mu snažila vysvětlit, že ji má ukázat policistovi mě ubezpečila, že se mě raději bude držet oběma ručičkama, než aby musel přistoupit k ukazování občanky a oslovování někoho cizího.
Kdybych měla popisovat každý den, nestačil by mi jeden příspěvek, pro shrnutí, výlety, památky, setkání s neteří a výlet na Karlštejn, maličké zabloudění v lese při hledání "malé Ameriky", panika Filipa, že se nedostaneme domů. Tak moc bojoval sám se sebou, se svým strachem a záchvatem, tak moc byl statečný. Nevadili mu ani památky, které si přál Adámek, dokonce si pamatoval i Chrám sv. Víta, protože když jsme pak viděli obrázek radostně vykřikoval....tam jsme byli. Ale přesto...největším zážitkem byli tramvaje.
Koupíte mi tramvaj? Já chci tramvaj. Jeho neustále se opakující otázka, při které se dokázal donutit i k slzičkám. V muzeu tramvají byl nadšený, ale přesto si přál držet tramvaj v ručičce, odvést si ji domů. Nevěřili byste, jaký je tohle problém. Koupit malou hračku, maketu tramvaje. (opravdu ne tu za tři tisíce v muzeu MHD)
V jednom nádraží nás odkázali na druhé, tak jsme jeli přes celou Prahu, abychom zjistili, že tam mají pouze pexeso a nebo půllitr s obrázkem tramvaje. Po cestě zpátky jsme vystoupili u obchodního domu, a rezolutně šli přímo do hračkárny. Ale prý tramvaje jsou nedostatkové zboží. Naštěstí jsme našli "městský vlak", ale při troše štěstí je to tramvaj. Problém byl, že jsme takové v Praze neviděli. I přesto jsme mu ji koupili, vychvalovali a Filda si mohl oběma ručičkama pevně držet tramvaj.
O co radostnější bylo zjištění, že Václavským náměstím takové tramvaje opravdu projíždí. "Fildo, to je ta tvoje....." a to už zážil i Filípek. Zvedl svoji tramvaj proti té opravdové, když projížděla a radostným hýkáním překřičel i skřípavý zvuk tramvaje. A za chvilku zase.....přikládal si svou vítěznou hračku k další a další projíždějící tramvaji. Byl ten nejšťastnější kluk na světě!
Metro zůstalo bez povšimnutí....nebavilo ho, zato tramvaje byli a věřím, že už navždy budou hlavním zážitkem. A při každém vystoupení Filda vyskočil z tramvaje a radostně poskakoval a křičel......."JO, DOKÁZALI JSME TO!!!!"
netuším, co jsme dokázali, možná že nás vyplivla ven, nebo že jsme se dostali kam jsme potřebovali, nebo prostě jen že jsme si užili cestu.....dokázali jsme to! prožili jsme krásný týden a taky si ušili bič, protože Filípek se chce do Prahy přestěhovat...... :-) "balíme batůhek a petehujeme he do Pahy na tambaje"