Kosí bratři
Možná bych to nazvala ...a jedeme dál. Už pár týdnů mi manžel nenápadně naznačuje, že bych měla něco napsat. Jenže, potíž není ani tak ve volném čase, jako v tom co napsat? Webovky jsem začala psát z jednoho prostého důvodu. Abych se z toho všeho nezbláznila, abych svým omýláním neobtěžovala okolí a hlavně, jako odkaz pro Filipa. Nikdy za mnou nepřijde, abych mu vykládala, co dělal, když byl malý, ale možná jednou bude jeho myšlení toužit po historii, co můžu vědět.
Ale já a nejen já jsme teď ve zvláštní atmosféře pohody, klidu a štěstí. Uvědomujeme si, že tou atmosférou je David. Malý červíček, který se nám batolí pod nohama a každou chvilku se někomu postaví u nohou. Jako by problémy s Filípkem byly odsunuty stranou. Jako by sám Filip svoje trápení odsunul stranou.
Někdy se na ně dívám, jak si hrají, jak se smějí a nemůžu uvěřit vlastním očím. Tohle je Filda? Tak moc miluje svoje brášky, tak moc pro něj znamená jejich přítomnost a dokáže se i těšit spolu s námi z Davčových uspěchů. Ale aby to nevypadalo až tak růžové, už se dokázali ti dva i pohádat o auto. Filip si ho položil na koberec, ale Davídek ho chtěl. Oba se přetahovali o kabinu, Davča ječel zlostí, Filda ječel spíš smíchem, ale myslím, že to bylo jen přechodné, kdoví, jak by to dopadlo, kdybych tam nebyla. Třeba se časem začnou projevovat žárlivost a agrese, ale nechci si to připouštět. Jediné, co jsme s miminkem nedokázali je, že s náma Filda odmítá chodit na procházky. Domov byl, je a bude jeho utočiště kam se chodí schovávat před světem a které tak nerad opouští.
A proč ten nadpis "Kosí bratři"? Kina obletěla nová pohádka "Tři bratři". Filípek ji viděl třikrát. Dvakrát v kině se sestřenicí a jednou v kině se školou. Jenže říct -tři bratři- je přece jen těžké, začal jim Filda říkat -kosí bratři- Netuším proč, prostě to tak říká a nikdo mu to nevymluví. Básní o ní každou chvilku a dneska v autě mě překvapil tak moc, že jsem musela přibrzit a otočit se na něj. Nahrávala jsem do auta písničky z pohádek, Davídek jinak cestování bojkotuje. A nějak se mi tam připletly písničky i z této pohádky. A Filip ji začal zpívat. Ano, uznávám, že jeho zpěv je osobytý a zní velmi svérázně, ale v každém případě, některé slova mu krásně sedly. Nechápala jsem.....a na můj dotaz, jak tohle může znát se začal chichotat sám sobě pod bundu...."mami, to jsou přece kosí bratři"
Takových perliček máme s Fildou daleko víc. Někdy nás rozesměje, někdy spíš dožene k slzám. Snažím se je vepisovat do rubriky Diskuze https://filisek-hanysek.estranky.cz/clanky/diskuse.html
V každém případě měl náš prostřední kosí bratr Filípek narozeniny. Krásných deset let. Kdybych ho chtěla srovnat s jeho vrstevníky, asi by mi deprese nevyléčily ani dvojčata. Nesrovnávám. (tohle mě teda učí spíš manžel) Je prostě náš, máme ho rádi a když je nejhůř, tak si řeknu, že kdyby byl v ústavu, že by tam byl smutný a moc by plakal a i když to zní drsně, je mi líp. Patří k nám, máme za sebou prvních deset let a další desítky nás čekají. Když si pročítám jedny z prvních příspěvků, tak se nemůžu zbavit dojmu, že přece teď je to naprostá pohoda.
Tak bych tento příspěvek ukončila upraveným textem....."byli jednou bratři tři.....Adámek, Davča a Fík.....Fík má jeden veliký dar.....nikdy nezůstane sám"
