Opakování matka moudrosti
Opakování matka moudrosti?...
no, já si myslím, že ani ta matka moudrosti by určitě nechtěla, aby se z opakování rodiče zbláznili. Filípek strašně dlouho nemluvil. Strašně dlouho je časový pojem pro dítě, které Vám oznámí, že za strašně dlouho budou Vánoce, že za strašně dlouho budou prázdniny. Dobrá, upravím to na "dospělácké" označení časové délky. Kolem dvou a půl roku konečně řekl, že auto je brm brm.
Když jsem v jeho třech letech zatoužila, slyšet jak mi říká "mami", i tak jsem si musela ještě skoro půl roku počkat. Pak nám jeho patlavá slovíčka přišla jako rajská hudba. A musím konstatovat, že patlání s "rajskou hudbou" pokračuje...sice nám to nepřijde jako vzácnost, ale pořád ještě je tohle všechno lepší než jen ukazování a vydávání neartikulovatelných zvuků.
Škoda, že nejde napsat slovník. Bylo by tam napsáno, že strejda je hejda, že tramvaj je bambaj, oblíbéna fráze Adame jsi normální? zní jako Ady, hy molmální?......
Když poprvé vyřkl přání, byli jsme štěstím bez sebe. Jenže najednou přišla matka moudrosti, a našeptala mu, že má své přání opakovat, když ho moc chce... :-)
Zapoměla však podotknout, že až se mu přání splní, může přestat..........
V praxi to vypadá asi takhle:
přijela návštěva, po kafíčku jsme si sedli k PC a prohlíželi fotky, mimojiné i z letní dovolené v Itálii. A najednou se spustil malý vodopád..... "já chci do Itálie"....
Není to jednou, pětkrát....je to dvakrát do minuty. Nepomáhá měnit téma, nepomáhá nevšímání...."já chci do Itálie"...."já chci do Itálie".....
pomůžeme si večer, při ukládání do postýlky. Filípku, Itálie už spinká, tak už taky spinkej. Super, funguje to, ale ráno je první slovo Itálie. "už se Itálie vyspinkala?", "pojedeme do Itálie"......
Najedou se cítím jako Strýček Skrblík, ale mě bohužel nenaskakují v očích dolary, ale přemáhám představu, jak sedám s Fíkem do auta, a jedeme se projet 770km na jih, abych mu ukázala, že je v Itálii vážně chladno, a že se vážně nemůže koupat v moři, zahrabávat v písku a sbírat mušličky.
..."já chci do Itálie"..... nečeká na odpověď....přijde mi, že tam snad ani nechce. Zkouším zpívat, zapnu nahlas rádio. Nevadí. Teňoučký hlásek překřičí i Maxim Turbulens! ...."já chci do Itálie".....
Spásný nápad!.... Filípku, nechceš se jít podívat, co dělá babička?
Super, Fík mizí na schodech, rychle vypnu rádio, sednu si a poslouchám ticho. Odpoledne jedeme celá rodinka do Luhačovic, venku se přece jen jeho přání tak nějak ztrácí v ruchu okolních lidí. Ale magnetofonový pásek stále skáče tam a zpět....Když nasedneme do auta, je ticho. Ani slovo! Spí? ptá se mě manžel, Nevím, mám se otočit? NE!!! je ticho, ať tě to ani nenapadne. Už skoro doma mi to nedá...otočím se a střetneme se očima..............CHYBA!!!!!!............ než jsem se stihla nadechnout a změnit rychle pohotově téma, kam myslíte že jsme chtěli?!!?!?!?!?!!
Máme pár takových přání, které nám neúnavně opakuje dokola. Patří k nim i že chce koupit bagr, chce jít ke kamarádům Páťovi a Kájovi, a ptá se kam jedeme.
Nic jiného nám nepřibylo. Bohužel, nebo Bohudík? Nevím, já osobně za sebe můžu říct, že tyhle přání mi stačí.
Jen pro zajímavost. Itálie pro Fillípka neznamená stát ve tvaru jezdecké boty, Itálie pro něj je pláž. I když jsme v kempu, chce do Itálie. Myslí tím, že půjdeme na pláž. Tam si sedne do písku s bagrem, začne si jezdit tam a zpátky, bručí si u toho a jen tak mimochodem mi oznámí, tak, a jsme v Itálii. Možná by stačilo navést mu ten jemňounký písek do obýváku. Splnila bych mu alespoň jedno jeho přání.............