Sluníčko
I v těch nejmrazivějších dnech může uplně rozehřát. Vím to. "Dostala" jsem takové sluníčko v pátek večer.
Předcházela tomu návštěva naší malé sestřenice, která u nás poprvé spinkala a jako správná holčička si ráno chtěla malovat.
Filípek nemaluje, vlastně ani nechce držet pastelku v ruce.
Jeho pokusy o kreslení se podobají spíš bezmyšlenkovému čmárání po papíru a když náhodou mine, tak i po stole.
Takže to ráno se u nás kreslilo tak, že Adámek a Lenička si kreslili a Filípek seděl před svým prázdným papírem, na kterém byli položené pastelky a fixy a díval se na Leničku.
Dívala jsem se na něj i s manželem a nějak nám to bylo líto. Mám spousty obrázků, když začínal Adámek kreslit, ale od Filípka jen pár. To když se naše čmáranice podobali třeba vzdáleně vodě, nebo lodi......
"Namaluj mi to, já to neumím", díval se na mě Filípek, když si večer sedal bráška ke stolu aby mi domaloval obrázek do rámečku. "já to taky neumím, Filípku", vrátila jsem mu to a nechala je samotné.
...a pak se to stalo....."mami, namaloval jsem sluníčko"......šla jsem se podívat, protože každý uspěch, kdy vezme do ruky pastelku se chválí, a čekala čmáranici. Jenže, ona to nebyla čmáranice. Bylo to to nejkrásnější sluníčko na světě!!!!!!! Očička, nosík a usměvavá pusinka. Po celém obvodu paprsky a dokonce bylo namalované i žlutou fixou, takže to bylo sluníčko jak má být!
Rozehřálo víc, než jen dovedu popsat, při mínus patnácti stupních, které byli zrovna venku. Naše uplně první sluníčko, které nikdy nevyhasne, a které jsem v euforii rozeslala mailem všem kdo mě napadl.
Druhý den jsem lákala Filípka aby mi namaloval ještě sluníčko.......ale díval se na mě nechápavě, a jako by netušil jak, co po něm vlastně chci..... maličko jsem zavázala, jestli to sluníčko, které jsem všem poslala nenamaloval za Filipa Adam aby mi udělali radost, ale ne..... Prostě se mu podařilo, a jednou až to budu zase nejmíň čekat se mu podaří další.
VÍM TO! VĚŘÍM MU!
Náhledy fotografií ze složky vlastní výtvor