Vánoce a "půlnoční"
....halelůůůůůůjáááááá........
tak takhle si zpívá náš Filípek. Měli vánoční akademii, srdíčko mi tleskalo, a dělalo radostné salta, když jsem ho viděla na podiu, jak se natahoval k mikrofonu a všechny kolem překřikoval svým falešným pisklavým hláskem. Byla jsem na něj táááák pyšná. To jsem teda netušila, že tuhle písničku, kterou jsem původně vůbec neměla ráda budu doma slýchat stále dokola, a že to bude docházet až k takovým dokonalostem, že si ji bude zpívat s Neckářem z youtube.
Vánoce, četla jsem si zpětně články, a byl z nich cítit takový strach a neklid. Letos jsme to řešili i s naší báječnou paní doktorkou přes dušičku. Poradila nám, ať mu teda ustoupíme, ať nikam nechodíme na návštěvy, návštěvy u nás minimalizujeme.....prostě abychom si Vánoce užili jako rodinka nás čtyř.
Smekám před tolerancí babiček, dědečka, tet a strýčků......když jsem je opatrně žádala, že bychom potřebovali letos Vánoce maličko klidnější, bez navštěvování se, snad se ani nezlobili. Nebo si možná oddychli, protože byli ušetřeni toho, když Filípek spustil svůj záchvat vzteku, bouchal s sebou na koberci, nebo stále dokola opakoval, že chce jít domů, a kdy už pojedeme domů, a vydrželo mu to v takových intervalech a tak nabýval na síle a naléhavosti, že jsme se museli obléknout a jet domů. Tak pravý důvod se asi nedozvím, ale chci ho vědět?
Nalinkovali jsme si Vánoce přesně podle sebe. Být hodně doma, stromeček budeme zdobit s Filípkem, mimochodem, s ním jsem ho měla nazdobený přesně za dvacet minut. Tak strašně spěchal, že jsem nestíhala podávat baňky.
Na Štědrý den jsme si hráli, zpívali opět Filípkovu oblíbenou "půlnoční" od Neckáře, fotili se, Filípek "hrál" u stromečku betlému na kytaru. Krásná idilka.
Druhý den přijela babička s dědečkem, a opět jsme zůstali doma. Zdálo se, že je vše dokonalé, a bez chyby. To samé se opakovalo na Štěpána. Jenže, znáte to....stále se něco konzumuje, a vážně to chtělo pohyb.
A bylo zle. Najednou jeho hlavička nedokázala pochopit, když nemusel tři dny ven, proč teď najednou musí? Proč musí na procházku, proč se musí proběhnout, PROČ????? Copak mu doma nebylo dobře? Copak mu doma něco chybělo?
"Hutanu doma! Hutanu tady!......" když tohle řekl klidně, brala jsem to tak, že ho prostě ukecám. Když se vztekal a já mu oblékala kalhoty, zatímco tatínek držel nohy, aby si tu druhou nohavici zase nevysvlékl, to už jsem chápala, že se ven probijeme.
Ale to co následovalo dál, vypadalo, jako bychom ho odváželi na pustý ostrov a chtěli ho tam nechat až do konce života. Ječel, kopal, křečel, byl červený, brečel, vztekal se, do toho se ozývalo dokola, že zůstane doma.
Krásná komedie. Všichni se dívali s otevřenou pusou, já s manželem jsme ho drželi, aby se vzápětí nedokázal zase vysléknout z tak těžce oblečených svršků. Rychle boty, čepici a ven!
Venku vzlykal, ale stál.....válet se ještě v blátě, namouduši, že by dostal!
Naše procházka trvala 60 minut.......a já to ani trošku nepřeháním, že za tu dobu zvládl říct větu......."já už chci jít domů" přesně 180x
Třikrát do minuty, stopovali jsme to, a ke konci procházky už jsme téměř utíkali, protože jsme se nemohli dočkat, až tu svoji pusinku konečně zavře. Škoda, že nebyl sníh, zcela určitě bychom z něj udělali sněhuláka a do pusinky mu strčili mrkev
Miluji Vánoce, ne že ne, rozzářené očička, štěstí nad dárkama, ale prosím....nemohla bych ustoupit někdy i mimo svátky a nechat ho zavřeného doma dokud nebude chtít vyjít sám?
P.S.: paní doktorko, léky na uklidnění jsou super, brali jsme je i s manželem.....