Zápis
....proběhl před 14ti dny, a já se stále přemlouvám, že si mám sednout k PC a napsat jak jsme dopadli.
Hmm, tak teda píšu. Jen netuším co. Kdyby byla možnost oddálit školu, asi bych ji zvažovala. Když mi před rokem řekla psycholožka, že ho do speciálky můžu dát klidně i hned, že to zvládne, utíkala jsem k odkladu jako k utočišti. Není kam spěchat. Sluníčko namaloval teprve pět dní před zápisem, co bude ve škole malovat???
Mým snem bylo dát ho do klasické základní školy s asistentem. Jenže tenhle sen se rozplývá rychleji než první sněhové vločky. Dobře, jdeme k zápisu do speciální základní školy.
Do školy jsme dorazili dřív, chtěla jsem, aby se Filípek rozhlédl, podíval se kde jsou jaké obrázky. Zbytečné....zná školu líp, než já s tátou dohromady. Jeho školka je přece odloučeným pracovištěm školy, chodí tam za kamarádama každou chvilku.
Paní učitelky se ho ujaly, hned ho oslovili jménem, pozvaly ke stolečku, a mezitím kdy jsme s panem ředitelem řešili formuláře a papírování, Filípek to zvládal sám bez problémů.
Namaloval sluníčko , ještě že nechtěli něco složitějšího. Vybíral větší a menší knoflík, navlékal korálky na velký dřevěný kolík, nemluvil, jen napůl odpovídal. Všechna barva byla bílá, všechny tvary bylo kolečko, ve třídě nemohl najít klavír, i když byl přes půlku třídy. Poprvé jsem viděla, že byl nervozní, měl trému, ale zvládal ji skvěle. I když bez komunikace.
Paní učitelky se snažili a Filípek jim to krásně bojkotoval. Ovšem do chvíle, kdy vytáhly knížku s autama. Náš autík se rozvykládal, ukazoval obrázky, popisoval různé bagry a auta, a u knížky by očividně vydržel ještě hodně dlouho....
ale už byl čas jít
Nebudu Vás napínat, Filípek je uspěšně přijat do Speciální ZŠ. Bude tam mít kamarády ze školky, bude potkávat stále stejné paní učitelky. Paní učitelky si k němu budou muset najít cestičku, a myslím, že už teď vědí, že ta cesta bude přes auta a bagry. Možná se naučí počítat dřív auta, než korálky. Nás čeká dalších několik let cestování autem do školy a ze školy, ale počítám s tím, že i klidové období, kdy se nemusíme strachovat, jak zvládl velký kolektiv zdravých dětí a asistentku, která by mu kdoví jak pasovala.
A Filípek????? Večer po zápise jsme seděli v obýváku, já u počítače, a Filda vedle Adámka na gauči. Najednou mu v polovině pohádky pošeptal......"Ady, já už budu taky školák!"
Řekl to tak pyšně, a nadšeně, že se mi zatajil dech. Táááákže naleštíme aktovku, naplníme ji sešity, pastelkama a možná do ní zamskujeme i nějaký ten bagr a Filípku, ANO, BUDEŠ ŠKOLÁK, A UŽ SE NA TO BUDEME TAKY TAK TĚŠIT JAKO TY!!!!!!!!